ing. Jiří Frolec – violista

           Kdysi v pěti letech mi otec ukázal housle, vzal mě na klín a zahrál na ně písničku. Chtěl jsem taky hrát, ale až později jsem prožíval hotové martýrium, když jsem bojoval s tím, jestli jít s klukama hrát hokej nebo fotbal nebo vrzat na husle.

           Otec byl silnější, tak jsem vrzal, ale pak byl čas i na to druhé. Dnes jsem rád a patří mu za to můj dík. Mamince ovšem také, protože s trpělivostí snášela ty nepůvabné zvuky, které jsem jako houslový elév zpočátku vyluzoval.

           Na LŠU Kyjov, kterou jsem měl tu čest navštěvovat, jsem poznal kouzlo cimbálové muziky někdy mezi 11. a 12. rokem svého bytí. V 16 letech jsem začal chodit mezi chlapy v cimbálce Jana Slaměny v Kyjově. To jsou kouzelní lidé. Hráli citově a znali snad všecko. Tam jsem pronikl do tajů tercu, později 3. hlasu, občas jsem i primoval. 10 let jsem získával hudecké ostruhy.

           Jakmile můj brácha začal také hrát cimbálku, chtěl jsem být s ním v jedné partyji. Dva roky jsem hrál u Varmužů v Mistříně (rok tam byl i bratr), rok pak v muzice Jury Petrů, opět s bratrem, kde jsem na desce Legrúti jedů upravoval všechny ženské sbory. Tady se objevil názorový rozdíl mezi mnou a Jurou Petrů, který dospěl až ke vzájemnému rozchodu.

           Polovina roku 1994 se stala křižovatkou, ze které jsme vyjeli správným směrem již jako HUDCI Z KYJOVA. Postupně jsem opustil polohu“barviče“ melodií na třetích hlasech a přeorientoval jsem se na pro mě královský nástroj – violu. Kontry mi učarovaly. S bráchou - basistou, Markem za cimbálem dáváme muzice rytmus a harmonickou linku.

Dne 6.9.2008 sa oženíííííl !!